The seriál

První věc, co mě na seriálu asi nejvíc zaujala je to, že tim, že vychází na Netflixu, je to trošku takovej Tonda Blaník (a tady se přiznám, že se pouštím na tenkej led, neb o tom vim prd a jsem línej si to dohledávat). Tim, že Daredevil je původní seriál Netflixu a ne klasický televize, nedrží se klasických rysů, který vnímám u ostatních seriálů – minimálně zatím v první sérii. Teče tu krev, mluví se tu sprostě, takřka v každym díle se nezřízeně chlastá, černoch je tu pořádně jenom jeden a není to ani gay, ani neumře hned v druhym díle.
Což je třeba oproti takovýmu Arrowovi, kterej mi přijde tématicky asi nejblíž, docela příjemná změna. V Arrowovi je totiž jak židovka (Felicity), tak černej gay (její asistent), lesba (Nyssa) i bisexuálka (Sára). Nic proti různým vírám a osobní sexuální identitě, ale do Arrowa jsou tyhle prvky narvaný tak násilně a zbytečně – bez jakýhokoliv hlubšího smyslu (hej, my jsme seriál a jsme korektní!) – že má člověk chuť vzít velkej, pádnej pohrabáč, protáhnout si svoje namakaný macho svaly na svym bílym heterosexuálnim těle a jít usedavě plakat někam do kouta. No a to všechno v první sérce Daredevila nenajdete a já jsem za to strašlivě vděčnej.
Zároveň ale Daredevilův New York neni žádný prvoplánově komiksový a rádoby-drsný Sin City! Všechno to výše popsaný tam funguje a působí jako reálná kulisa, která není hnaná do zbytečných extrémů. (btw Sin City zbožňuju, to byl jenom ilustrační příměr 😀 !). Když použiju slova recenzenta, kterej psal před miliardou let recenzi na Spideyho ještě s Maguirem – hrdina je tak lidskej, že vás od něj dělí jenom váš monitor.

Taky tempo seriálu je dost nezvyklý. Oproti frenetickejm akcím a rychlýmu střihu jak to vnímám jinde, nechává seriál děj plynout v klidu.
Každej díl nastartuje děj, pak pustí regulérní, plnohodnotnou znělku (kde to dneska vidíte kromě GoT? Navíc je fakt moc pěkně vyvedená) a pak se pomalu začne nořit do dalšího děje.
Některý záběry jsou až filmově dlouhý. Nechají diváka nasát atmosféru, představí scénu a až potom do ní vrhnou hrdinu.
Typickej příklad – konec druhýho dílu. Je tu scéna s unesenym klukem. Má zhruba šest minut a celá se odehrává v chodbě mezi třema pokojema. Gangster nese klukovi jídlo a vrátí se do původní místnosti. Přichází hrdina, holýma rukama vymlátí půlku ruský mafie, čapne kluka a odbelhává se středem.

Bez. Jedinýho. Střihu.

Jako vážně. Navíc kamera za celou dobu neopustí chodbu. Když hrdina vleze do místnosti tak jenom proto, aby bylo vidět začínající potyčku přes zavírající se dveře. Aby skrz ty dveře o vteřinu později proletěl Voloďa a rozplácnul se o protější stěnu.
Tahle scéna se mi osobně hodně vryla do paměti a muselo bejt neuvěřitelně náročný jí natočit.

Hlavní hrdina je sice člověk s nadpřirozeně zostřenými smysly, ale pořád jenom člověk. Ne vždycky všechno uplně domyslí a ne vždycky všechny zmlátí na jednu hromadu a odejde středem. Hned v prvním díle ho náhodná kolemjdoucí vytáhne polomrtvýho z popelnice a následně ho téměř po každym střetu musí sešívat zpátky dohromady, protože když se střetne s přesilou, dostane obvykle solidní nářez. Ale Murdochové se přeci nevzdávají.
Hrdina neumí šít! To je taková blbost ale vemte si to – dokážete si doopravdy představit Deadpoola s jehlou a nití jak šije?? Daredevil to prostě neumí a tak nakupuje hadry po netu. Není ani věděc a nezná vhodný materiály. Takže svůj pozdější ikonickej kostým si musí víceméně ukrást a to až po tom, co taknějak náhodou přijde na vhodnej materiál. A i to až po zralé úvaze, že by to nějakou tu zbroj už asi fakt chtělo.

Je tu výbornej záporák. Ze začátku. Ke konci se z něj stane (trošku!) ubulená plešatá kunda (to není sprostý slovo, to řikaj i na Hradě!).
Ze začátku je ale napsanej tak, jak se záporáci mají správně psát! Je rozvedená jeho minulost, je nastíněnej jeho úhel pohledu, motivace a má dokonce i svoje záliby a slabůstky. V některejch dílech jsem se přistihl, že fandím spíš jemu, než hrdinovi. Prostě jeho záměry do jistý míry musíte chápat a odpustíte mu i to, že v NY vede obchod s drogama a semtam nechá někoho odprásknout. Navíc vypadá a zní přesně, jako kdyby vypadnul z toho kreslenýho Spidermana, na kterýho jsem koukal, když jsem byl malej. I s jeho návalama vzteku. Super!

Trochu zklamání pro mě byl poslední díl. Byl tak trochu proti všemu, čeho se do tý doby seriál držel.
Ze záporáka s cíly a ideály se stal zamilovanej blb, kterej si nechal rozpadnout jak sny, tak kriminální impérium.
A z lidskýho hrdiny, kterej tak trochu bojuje s větrnými mlýny, se stal nepřemožitelný Superhrdina. Navíc v naprosto tuctovym kostýmku. Dosud z něj šel strach, pak se ale navlíknul do Halloweenskýho kostýmu a v tu chvíli šel veškerej můj respekt tam, kde slunce nesvítí a doktora tam pouštíte jen velmi neradi.

Ale abych nekončil negativně, to se totiž nemá, rád bych to všechno shrnul jako celek:
Daredevil je to pro mě v tuhle chvíli zatim asi nejlepší komiksovej seriál současnosti. Je moc pěkně natočenej, má moc pěkně napsaný postavy (ačkoliv ve chvíli kdy si zvyknete na Malcolma Merlyna vám laťka očekávání dost klesne) a má moc příjemný tempo. Vřele doporučuji!

PS: Menší fun-fact na závěr – obrázek postavy Daredevila na pravý straně tohohle článku není ze seriálu – nepodařilo se mi najít nic, co by se mi líbilo.
Je to českej cosplayer. Kostým má ale natolik věrný a fotky natolik skvělý, že to vlastně ani nevadí :).
Původně jsem sem chtěl dát fotek víc, ale nevešly se. Tak na něj mrkněte na jeho stránce na Llama cosplay a dejte jim páčik, určitě budou mít radost.