Salute! Ačkoliv jsem z EP!Cu ze zásady nechtěl dělat na AC zaměřenej web a tuten článek (či úvahu, chcete-li) jsem původně psal pro server We are Assassins, tak jelikož se po odchodu zakladatele We are assassins stará o náš EP!C web o přesně jednoho člověka víc (tzn. jeden fanatický to vyznavač AC série a hrdý cosplayer Ezia Auditore da Firenze), rozhodl jsem se článek i tak prsknout na náš krásný a úžasný EP!C web. Kdo že ho tvořil?

!! CELEJ TENHLE ČLÁNEK JE JEDEN VELKEJ SPOILER SÉRIE ASSASSINS CREED !!
(až po Unity)

Hrajeme v Assassin’s Creedu vůbec za asasíny? Ano i ne. A spíš ne, než ano. Anebo jak to teda je?
Pomiňme historické reálie – zde je jisté víceméně jen to, že šlo o islámskou sektu (let the flamewar begin), které se, vzhledem k její zfanatizovanosti, ve své době bál i sám Saladin: Prostě není nad to, než se ráno vzbudit a najít na svém polštáři dýku ležící na vzkazu, ve kterém je psáno něco ve smyslu „Koukejte si zbalit fidlátka, nebo tu dýku příště nepoužijeme jenom jako těžítko.“. Což je docela fail, s přihlédnutím k faktu, že ležíte ve středu přísně střeženého vojenského tábora. Tak či tak, rozhodně Vaší ctěné pozornosti doporučuju knížku Alamút od Vladimira Bartola. Knižní počiny od Ubisofu jsou dle mě obecně slabší, ale tahle je geniální.

Ale zpátky ke hře. Kromě samotnýho kréda, vezměme tři hlavní dogmata:
1. Stay your blade from the flesh of an innocent
2. Hide in plain sight
3. Never compromise the Brotherhood

A porovnejme je s činy našich milovaných hrdinů. Beru je nikoliv chronologicky, alébrž podle her:

Altaïr ibn la-Ahad

Assassin’s Creed

Hru s tímto hrdinou započneme hezky z ostra porušením prvního dogmatu, kdy Altaïr zařízne prvního civila v dostřelu jen kvůli tomu, že mu stojí v cestě a následně si velkodušně dojde – s velkou pompou a v záři reflektorů – pro Apple of Eden (čímž poruší to druhé) a s neméně velkou pompou si nechá dát na držku (čímž dle mého úhlu pohledu poruší i to třetí, ale tady je to už sporný).
Za své činy je po zásluze potrestán, načež se vydává, již pod naším vedením, cestou kajícníka, kterou zakončí ve velkém, inhumací mentora svého řádu.
Uznávám, že tento byl sice bad guy, ale i tak mi to přijde trochu na hraně. V tomto bodě se mu dají k dobru přičíst dvě věci – jedna chytrá – po tom co zamordoval Al-Mualima, se sám stal mentorem, tudíž se mu nikdo neodvážil nic říct (já vim, hrál jsem Revelations, ale teďka pšt) a zároveň zreformoval Bratrstvo – i díky znalostem získaných z Apple of Eden – do podoby, jakou ji víceméně známe do dneška.

Sečteno podtrženo – Altaïr byl sice pankáč, ale rozhodně byl asasín.

Ezio Auditore da Firenze

Assassin’s Creed II

Ezio přebral štafetu víceméně nevědomky jako dědictví po svém otci a celou první část dvojky šlo spíš než o krédo (které podstatnou část dílu vlastně ani neznal) spíš o pomstu za smrt toho, kdo ho vychoval. V té době to byl obecně s povděkem přijímaný fakt a přesně kvůli tomu bych byl později na místě Arna z AC:U minálně dost zhrzelej. Ale zpět do renesance.

Ezio je obecně oblíbená postava, skrz storylinu dvojky a Brotherhoodu víceméně vzor všeho, co by měl asasín, potažmo asasínský mentor představovat. A pak přišel Revelation. V něm Ezio vesele vypálil kompletně celý podzemní město. Nejsem si jistej, jak moc se na to dá aplikovat obligátní „Zabij jednoho a jsi vrah, zabij stovky a jsi dobyvatel“, nicméně i tak mi přijde, že pro Bratrsvo si tak vybral porušení prvního dogmatu minimálně na pár století dopředu. Možná i proto si na to v budoucnu dávali asasíni docela majzla. Opět, po vzoru Altaïra byl Ezio dost chytrej na to, aby se před podobnejma špumprnáglema stal zaslouženým mentorem Bratrsva, tudíž bylo poměrně komplikovaný mu do těhle jeho aktivit nějak moc kecat.

Sečteno podtrženo – Ezio byl už o něco míň pankáč a rozhodně asasín.

Ratonhnhaké:ton aka Conor (Kenway?)

Assassin’s Creed III

Tady jsem zaujatej, trojku prostě nemám rád. Sorry. Conor (sry ten Mohawk gibrish prostě nedávám) není asasín. I sám Achillles při jeho iniciaci pronesl něco na způsob „Měli jsme tu na to takovou ceremonii, ale dneska na tom už asi beztak nesejde. Tomuhle řikáme hidenblejd a támhleto jsou asasínský hadry.“ Hotovo dvacet.
Za celou dobu neřešil ani tak koloniální Bratrsvo, které tak kolosálně zazdil mimojné i právě samotnej Achilles a jeho souputníci pár let zpátky (ahoj AC:Rogue), ale spíš svůj vlastní kmen. To bych mu ani tak nezazlíval, ale ten kluk nectil dogmata ani svýho vlastního indiánskýho kmene. Víceméně celou hru se ohání tím, jak je všechen život cenej, jak je důležitý vážit si každý živý bytosti atd atd.
Kdo ve trojce udělal všechny hunting questy ví, že ty druhy, který Conor nevyhubil, dostal minimálně na červenou listinu. Pak nechal rozbombardovat půlku města (první dogma!), přičemž se blbec dostal pod vlastní krycí dělovou palbu aby potom, na pokraji smrti, jentak mimochodem podříz vlastního otce – asasíny i templáři vycvičenýho a do tý doby nezraněnýho profíka (režisérská odbočka – ten kdo psal tuhle scénu byl podle mě po pořádný kalbě. No nic).

Čili za mě – Conor nebyl asasín, byl to indián s hidden bladem.

Edward Kenway

Assassin’s Creed: Black Flag

První co Edward Kenway pod naším vedením udělal bylo to, že podříz jednoho (byť sviňáka odpadlickýho) asasína, sebral mu hadry a odhodil divnou kudlu ze zápěstí, která mu překážela. Týpek z Honest Game Trailers Edwarda krásně vystihl popisem řka, že tomuhle týpkovi nešlo o nějakou morálku, pomstu, nebo vizi. Šlo mu o to nakrást dost na to, aby se mohl každej den pořádně zbourat – protože co si budeme nalhávat – kvalitní karibskej rum je pěkně drahá záležitost.

A byť na konci Black Flagu trpí značnou morální (a asi nejen morální) kocovinou a přesto že Edward rozhodně nebyl asasín, zůstává pro mě hned po Eziovi mojí oblíbenou AC postavou.

Prostě Edward nebyl asasín a ani se to o sobě nepokoušel tvrdit. Neřkuli že byl omylem přijatej i mezi templáře :).

Arno Victor Dorian

Assassin’s Creed: Unity

Arno na to šel už od začátku úplně špatně. Vypadá to, jako by si přečetl vždycky jenom ty zajímavý pasáže ze života svých předchůdců, ale nic z toho nedotáh do konce. Jasně, spal s Templářkou, ale nepřetáhl jí k bratrsvu. Zabil svého SO, ale nestal se mentorem. A tak od něj slavné „Requiescat in pace“ zaslechneme až v DLC Dead Kings po tom, kdy ho ve velkém stylu vyhodili z Bratrsva (a to ještě mohl mluvit o štěstí) a po tom co mu jeho templářskou chick zaříznou na konci AC:U (ok, alespoň týhle části se držel).

Čili Arno byl asasín a pak zas nebyl. A pak zas asi byl. Trochu jsem se v tom ke konci ztrácel.
NICMÉNĚ – kdo jste AC:U nehrál (což znamená, že jste si teď nechali všechno vyspoilovat), určitě ho vřele doporučuju k zahrání. Nevim, kterej tempářskej xindl podplatil všechny český recenzenty (včetně RE-PLAYe), ale po třetí záplatě (dle pár kolegů, který to hráli před ní i dřív) je AC:U naprosto výborná hra. Kromě úžasný grafiky má naprosto výborně potuněnej parkour a oproti předchozím dílům vylepšenej bojovej systém. Brblalové, který brečej, že po dvojce už se nedá nic hrát a že Unity se nepochopitelně vrací k původnímu konceptu, by si měli vystrčit hlavu z rektu a zamyslet se nad tím, co vlastně chtěj.

A abych nezapomněl poslední veledůležitou postavu (předesílám že Rogua jsem zatím nehrál):

Shay Patrick Cormac

Assassin’s Creed: Rogue

Byl Templář, já vim. Ale jako jedinej měl koule na to přeběhnout, když s nim systém naprosto bezprecedntně vyjebal. Respect bro.

Zde jen výzva Cosplayerům – zatím jsem potkal jenom jednoho (moc pěknýho) templáře na AC:U openning party – koukejte se pochlapit, ať na těch akcích máme koho šikanovat!

Toť z mojí strany vše. Napiště mi do komentářů, co si o tom myslíte, případně jakej jsem kretén, že se mi nelíbí trojka a jak můžu hrát AC:U. A pokud se Vám článek líbil, napište mi taky, třeba pak zas někdy napíšu další :).

Servus!
Mathy