Mobilní hra Assassin’s Creed: Identity – recenze

Jelikož hru všichni buď přehlíželi, nebo tvrdošíjně srovnávali s „velkými“ PC verzemi, rozhodl jsme se to vzít do svých rukou a udělat plnohodnotnou recenzi tak, jak jí vidím já.

Daredevil – seriál na internetu

Už víc jak rok jsem nic nenapsal. A to si troufám říct, že v jistý době jsem byl docela grafoman. Možná je to i tim, že jsem v poslední době trochu změnil médium, a věci kolem mě jsem se rozhodl mapovat spíš pomocí pohyblivých obrázků.
Nicméně za posledních pár dní jsme se s Verčou (i díky tématicky spamujícím Comics Holkám) prokousali skrze všechny ty komiksový seriály, co se jich v poslední době rojí, až k Netflixovýmu Daredevilovi. A musim říct, že nás vážně zaujal. Mě až natolik, že mě to přimělo si po dlouhý době zase zablogískovat 🙂 .

Alibismus v přímém přenosu aneb DISCLAIMER!

Nejsem študovanej filmolog, seriálolog ani filmovej kritik a vlastně tomu až tak moc nerozumim. Zároveň jsem si o seriálu nedělal naprosto žádnej výzkum, čili je dost možný, že tu budu plácat naprostý nesmysly (ale o to líp se mi na něj koukalo 🙂 )

Na druhou stranu si říkám, že to, co napíše erudovanej filmovej kritik, bejvá obyčejnýmu srmtelníkovi dost k prdu. Většina diváků totiž nejsou filmoví kritici, nemaj na to to správný vzdělání a na filmy a seriály koukaj velice omezenecky, protože se u sledování toho či onoho chtěj jenom prachsprostě bavit, nikoliv si odnést sociální, duchovní nebo bůhvíjaký ještě obohacení. Navíc je tu ten fakt, že tuten blogísek beztak čtou jenom ty, kterejm to vnutim. A vůbec, máme tady tu svobodu slova, tak hušte a čtěte.

The seriál

První věc, co mě na seriálu asi nejvíc zaujala je to, že tim, že vychází na Netflixu, je to trošku takovej Tonda Blaník (a tady se přiznám, že se pouštím na tenkej led, neb o tom vim prd a jsem línej si to dohledávat). Tim, že Daredevil je původní seriál Netflixu a ne klasický televize, nedrží se klasických rysů, který vnímám u ostatních seriálů – minimálně zatím v první sérii. Teče tu krev, mluví se tu sprostě, takřka v každym díle se nezřízeně chlastá, černoch je tu pořádně jenom jeden a není to ani gay, ani neumře hned v druhym díle.
Což je třeba oproti takovýmu Arrowovi, kterej mi přijde tématicky asi nejblíž, docela příjemná změna. V Arrowovi je totiž jak židovka (Felicity), tak černej gay (její asistent), lesba (Nyssa) i bisexuálka (Sára). Nic proti různým vírám a osobní sexuální identitě, ale do Arrowa jsou tyhle prvky narvaný tak násilně a zbytečně – bez jakýhokoliv hlubšího smyslu (hej, my jsme seriál a jsme korektní!) – že má člověk chuť vzít velkej, pádnej pohrabáč, protáhnout si svoje namakaný macho svaly na svym bílym heterosexuálnim těle a jít usedavě plakat někam do kouta. No a to všechno v první sérce Daredevila nenajdete a já jsem za to strašlivě vděčnej.
Zároveň ale Daredevilův New York neni žádný prvoplánově komiksový a rádoby-drsný Sin City! Všechno to výše popsaný tam funguje a působí jako reálná kulisa, která není hnaná do zbytečných extrémů. (btw Sin City zbožňuju, to byl jenom ilustrační příměr 😀 !). Když použiju slova recenzenta, kterej psal před miliardou let recenzi na Spideyho ještě s Maguirem – hrdina je tak lidskej, že vás od něj dělí jenom váš monitor.

Taky tempo seriálu je dost nezvyklý. Oproti frenetickejm akcím a rychlýmu střihu jak to vnímám jinde, nechává seriál děj plynout v klidu.
Každej díl nastartuje děj, pak pustí regulérní, plnohodnotnou znělku (kde to dneska vidíte kromě GoT? Navíc je fakt moc pěkně vyvedená) a pak se pomalu začne nořit do dalšího děje.
Některý záběry jsou až filmově dlouhý. Nechají diváka nasát atmosféru, představí scénu a až potom do ní vrhnou hrdinu.
Typickej příklad – konec druhýho dílu. Je tu scéna s unesenym klukem. Má zhruba šest minut a celá se odehrává v chodbě mezi třema pokojema. Gangster nese klukovi jídlo a vrátí se do původní místnosti. Přichází hrdina, holýma rukama vymlátí půlku ruský mafie, čapne kluka a odbelhává se středem.

Bez. Jedinýho. Střihu.

Jako vážně. Navíc kamera za celou dobu neopustí chodbu. Když hrdina vleze do místnosti tak jenom proto, aby bylo vidět začínající potyčku přes zavírající se dveře. Aby skrz ty dveře o vteřinu později proletěl Voloďa a rozplácnul se o protější stěnu.
Tahle scéna se mi osobně hodně vryla do paměti a muselo bejt neuvěřitelně náročný jí natočit.

Hlavní hrdina je sice člověk s nadpřirozeně zostřenými smysly, ale pořád jenom člověk. Ne vždycky všechno uplně domyslí a ne vždycky všechny zmlátí na jednu hromadu a odejde středem. Hned v prvním díle ho náhodná kolemjdoucí vytáhne polomrtvýho z popelnice a následně ho téměř po každym střetu musí sešívat zpátky dohromady, protože když se střetne s přesilou, dostane obvykle solidní nářez. Ale Murdochové se přeci nevzdávají.
Hrdina neumí šít! To je taková blbost ale vemte si to – dokážete si doopravdy představit Deadpoola s jehlou a nití jak šije?? Daredevil to prostě neumí a tak nakupuje hadry po netu. Není ani věděc a nezná vhodný materiály. Takže svůj pozdější ikonickej kostým si musí víceméně ukrást a to až po tom, co taknějak náhodou přijde na vhodnej materiál. A i to až po zralé úvaze, že by to nějakou tu zbroj už asi fakt chtělo.

Je tu výbornej záporák. Ze začátku. Ke konci se z něj stane (trošku!) ubulená plešatá kunda (to není sprostý slovo, to řikaj i na Hradě!).
Ze začátku je ale napsanej tak, jak se záporáci mají správně psát! Je rozvedená jeho minulost, je nastíněnej jeho úhel pohledu, motivace a má dokonce i svoje záliby a slabůstky. V některejch dílech jsem se přistihl, že fandím spíš jemu, než hrdinovi. Prostě jeho záměry do jistý míry musíte chápat a odpustíte mu i to, že v NY vede obchod s drogama a semtam nechá někoho odprásknout. Navíc vypadá a zní přesně, jako kdyby vypadnul z toho kreslenýho Spidermana, na kterýho jsem koukal, když jsem byl malej. I s jeho návalama vzteku. Super!

Trochu zklamání pro mě byl poslední díl. Byl tak trochu proti všemu, čeho se do tý doby seriál držel.
Ze záporáka s cíly a ideály se stal zamilovanej blb, kterej si nechal rozpadnout jak sny, tak kriminální impérium.
A z lidskýho hrdiny, kterej tak trochu bojuje s větrnými mlýny, se stal nepřemožitelný Superhrdina. Navíc v naprosto tuctovym kostýmku. Dosud z něj šel strach, pak se ale navlíknul do Halloweenskýho kostýmu a v tu chvíli šel veškerej můj respekt tam, kde slunce nesvítí a doktora tam pouštíte jen velmi neradi.

Ale abych nekončil negativně, to se totiž nemá, rád bych to všechno shrnul jako celek:
Daredevil je to pro mě v tuhle chvíli zatim asi nejlepší komiksovej seriál současnosti. Je moc pěkně natočenej, má moc pěkně napsaný postavy (ačkoliv ve chvíli kdy si zvyknete na Malcolma Merlyna vám laťka očekávání dost klesne) a má moc příjemný tempo. Vřele doporučuji!

PS: Menší fun-fact na závěr – obrázek postavy Daredevila na pravý straně tohohle článku není ze seriálu – nepodařilo se mi najít nic, co by se mi líbilo.
Je to českej cosplayer. Kostým má ale natolik věrný a fotky natolik skvělý, že to vlastně ani nevadí :).

Původně jsem sem chtěl dát fotek víc, ale nevešly se. Tak na něj mrkněte na jeho stránce na Llama cosplay a dejte jim páčik, určitě budou mít radost.

Tvoříme kostým #1 | Výběr postavy a tvorba střihu

Něco na úvod

V poslední době stále více lidí propadá kouzlu Cosplaye – tedy hraní či vydávání se za určitou postavu z her, filmů nebo seriálů. K tomuto koníčku neodmyslitelně patří i tvorba kostýmů, protože bez správného kostýmu by to prostě nebylo ono. Ráda bych do tvoření kostýmů na cosplay vnesla trochu jiný pohled – možná inspiraci pro zkušené cosplayery, možná rady pro ty začínající …

A v čem že je „tak trochu jiný“? Dovolte mi menší úvod: Tvorbou (hlavně šitím) kostýmů se zabývám už od roku 2006, a to především historických, sem tam jsem si udělala nějaký ten fantasy (většinou dle vlastního návrhu) a někdy v roce 2013 jsem začala pracovat na prvním kostýmu na cosplay. Jelikož jsem prošla poměrně dlouhým vývojem kostýmů na historický šerm, kde je stále více kladen důraz na použité materiály, ráda bych právě tento pohled přenesla na tvorbu kostýmů na Cosplay.

V kostce to znamená, že když tvořím kostým podle obrázku z čehokoli, nesnažím se pouze napodobovat viditelné části, ale přemýšlím o kostýmu jako celku (včetně částí, které nejsou vidět), jeho logičnosti a praktičnosti provedení – zvláště to platí pro kostýmy z počítačových her nebo kreslených filmů či seriálů, kde jsou struktury oblečení mnohdy nečitelné nebo nelogické, a beru v potaz také souvislosti doby, do které daná postava náleží.

Abych celý proces a způsob přemýšlení nad tvorbou kostýmu co nejlépe popsala, ukáži ho na tvorbě konkrétního kostýmu.

Část 1. Příprava

Výběr postavy

O tomto tématu se asi nemusím dlouze rozepisovat, takže v krátkosti uvedu, jak a proč jsem vybrala tu svoji 🙂 Oproti předchozí Cristině z AC jsem chtěla nějakou trochu akčnější postavu a vzhledem k mé zálibě v asasínech jsem o nějaké té AC postavě přemýšlela, nicméně jsem ženská a tak bych se ráda držela originálně ženské postavy, kterých v AC moc není … Další varianta byla nějaká ženština střílící z luku a jelikož jsem tak trochu posedlá seriálem Arrow, natrefila jsem na postavu jménem Nyssa a hle – asasínka střílící z luku byla na světě – COMBO!

Možná ještě zmíním, že určitý faktor ve výběru u mě hraje umění či schopnost, kterou postava ovládá, respektive kterou ovládám já, a tím posunout část PLAY na úplně jinou úroveň. Tím mám na mysli, že pokud se například věnuji lukostřelbě a šermu, vyberu si postavu, která buď bojuje chladnou zbraní nebo střílí z luku, posunu tím celý cosplay o několik levelů výš. V opačném případě si nějaké základy zjistím nebo si na pár lekcí zajdu, abych měla nějaké povědomí o tom, jak například držet zbraň, ale to budu psát v jedné z posledních kapitol tohoto seriálu.

Obecná fakta o střihu

Abychom měli z čeho vycházet, potřebujeme nejdřív pořádný podklady – to je asi jasný. Takže prolustrujeme internet a pokusíme se najít fotku postavy pokud možno ze všech stran, úhlů, zblízka i z dálky. Moje postava je z hraného seriálu, což s sebou nese jisté výhody:

1) kostým je realizovatelný, protože ho už někdo ušil

2) kostým je funkční, protože postava se v něm musí pohybovat a dělat rozličné prostocviky

Malá odbočka: To se ovšem nedá říct o některých kreslených postavičkách nebo kostýmech z počítačových her. Pokud by vás zajímalo, jak kreslený či herní kostým převést do funkční reality, mrkněte na samostatný článek, kde se věnuji pouze tomuto tématu, nebo koukněte na videjko (zatím v přípravě).

Rozbor střihu

Z uvedených fotek můžeme vyčíst, z čeho se kostým Nyssy skládá:

  • Vrchní plášť podšitý vzorovanou látkou (obr. 1)
  • Červené upnuté kalhoty (Obr. 1)
  • Nátepníky/rukavičky (Obr. 1)
  • Kapuce + závoj (Obr. 2)
  • Doplňky (Obr.1)
  • Spodní košile – tady se dostávám ke zmiňované logice – košile sice není vidět, ale dle logického a praktického hlediska určitě nějakou má … nebo aspoň já bych kabát na spodním prádle nosit nechtěla 🙂 a pokud jsem vás ještě nepřesvědčila, mám v záloze jeden zcela prakticko-údržbový argument – kostým přímo na těle se vždycky rychleji zpotí, což znamená častější praní, a to znamená rychlejší opotřebení 🙂 To, že není vidět nám však dává volnost ve zpracování – tzn. můžeme upravit např. staré tričko ze skříně či ze sekáče 🙂


Obr. 1

Obr.2

Měření

Prozatím nám postačí orientační zaměření kostýmu, abychom měli představu o množství látky, kterou potřebujeme. Konstrukci střihu se budu podrobněji věnovat ve třetí kapitole.

Změříme:

  • Délku – celkovou kostýmu
  • Prsa
  • Pas
  • Délku rukávů
  • Šířku rukávů

Z naměřených hodnot nakreslím obrysové střihy (v měřítku 1cm na papíře = 10cm v reálu) kvůli množství látky a pár cm (mm na papíře) na každé straně přidám kvůli volnosti, záložkám atd. viz nákres:

Obr. 3

Kápi rozkreslíme nápodobně:

Obr. 4

Kalhoty si zatím odložíme – v ideálním případě budu doufat, že takové někde seženu, v tom druhém je budu muset ušít.

Spodní košili/tričko také postačí koupené, pouze upravím výstřih do V, aby kopíroval výstřih kabátu.

Orientační zjištění množství látky:

Nabízí se dvě možnosti:

1) nákres na papír v měřítku 1cm na papíře = 10cm v reálu

2) vystřižení orientačních obrysů a položení na papír velikosti látky – budeme počítat s šíří látky 145cm

Varianta 1) je rychlejší, ale náročnější na orientaci v papírové čmáranici – je totiž možné a pravděpodobné, že při zkoušení různých variant položení budete škrtat a kreslit přes sebe. Nyssa má v pouze 3 části + rukávy, takže nákres bude jednoduchý. (Obr. 5)

Obr. 5

Varianta 2) je náročnější na přípravu, ale poskytuje velmi jednoduchou, názornou a přehlednou orientaci rozložení střihu na látce (papíru). (Obr. 6)

Obr. 6

Střih pokládáme nejčastěji na výšku a ve směru vlákna látky, protože je v tomto směru pevnější a nevytahává se. U tohohle kostýmu by to asi nebyla taková tragédie dát napříč, protože kostým nebude tak upnutý a namáhaný, aby se mohl nějak deformovat, ale určitě nepokládám střih šikmo, protože v šikmém směru každá látka pruží, což je v tomto případě rozhodně nežádoucí.

Naměřené díly přeneseme na papír velikosti látky ve stejném měřítku (1:10) – budeme předpokládat šíři 145cm – a zjistíme požadované množství látky pro plášť.

Střih kápě uděláme nápodobně.

Kalhoty zkusíme nejdřív někde sehnat, pokud neseženeme, ušijeme 🙂

Závěr:

V příštím článku se budu věnovat látkám – jejich výběru, vhodnosti a nákupu. Souběžně vychází i video seriál na youtube. Nezapomeňte navštívit moji FB stránku a další články či videa v Cosplayovém okénku.

Další díly seriálu Tvoříme kostým

Verčino cosplayové okénko

Zdroje

Obr. 1 https://encrypted-tbn2.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcTo44lEvdY6doB3ppu0lhNlEqEe_mVZZd4dfOUwmsZ2CIlNMwYCDQ

Obr. 2 http://images.tvfanatic.com/iu/s–tSxVFAdF–/t_full/f_auto,fl_lossy,q_75/v1425508450/nyssa-in-costume-arrow-s3e16.jpg